slabé odolnosti vůči rzi získal dost zákazníků. Samozřejmě ideální provozování bylo ve Švýcarsku, kde se vozovky v zimě téměř nesolí, ale mechanicky upravují. Jsme však v Čechách. Druhé vydání Příchod nového vydání s oblejšími a modernějšími rysy exteriéru přinesl mimo jiné novou generaci motoru OM. Konečnou číslovku v prodejním označení výkonových verzí nahradila devítka. Do testu jsme zvolili základní provedení litrového čtyřválce podávající kW. Že to nebylo na dodávku s celkovou hmotností tuny příliš, bylo jasné ještě před usednutím za volant. reklama Méně rzi Zkoušené Vito pocházelo z roku tedy tři roky po té, kdy Mercedes Benz zapracoval na pronájem dodávek Dvorce antikorozní ochraně a začal používat kvalitní pozinkované plechy. Pohled pod zkoušené vozidlo však odhalil, že hnací ústrojí si se rzí Dvorce tykalo. Karoserie byla ošetřená a ani na typicky nejvíce ohrožených místech korozí jsme ji příliš nenacházeli. Radost nám a jistě i předchozí majiteli dělal stav motoru. Pravděpodobně dostával olej v pravidelných intervalech a správné kvalitě, proto běžel byť se skromným výkonem spolehlivě. Další provozovatel vozu nebude mít ani starosti s filtrem pevných částic, který se ještě tomuto ročníku půjčit dodávka Dvorcům vyhnul. Rejd, ale s výhradou S přechodem na druhou generaci Vita došlo k opuštění pohonu předních kol a nastolení tradice stuttgartské značky i v této tehdy nejmenší užitkové řadě. Tím se ulehčilo přední nápravě, která začala nabízet vskutku mimořádný rejd. Její Kavčí Hory
stavba však ne zcela počítala s velkým namáháním způsobeným strmým úhlem natočení kol, proto i testovaný vůz trpěl velkými vůlemi v kulových čepech. Vito se sice otáčelo téměř na pětníku, ale zvuky a působící síly na předních kolech nám ježily kůži. Čep však autoskla ve Praze 4 Dvorcích